Ateliér intermédií je mentální a fyzický prostor umožňující studentkám a studentům vytvářet, diskutovat a sdílet svoji tvorbu se spolužáky, pedagogy a hosty. Pro různorodost tvůrčích přístupů funguje ateliér na jiných principech než „mistrovské školy“: zvolené medium si je třeba odůvodnit a v případě nutnosti hledat externí odborné konzultanty. Ateliér je zároveň prostor nespokojenosti s ustálenou
formou produkce umění, se samozřejmými názorovými a estetickými pozicemi a v neposlední řadě také prostorem nespokojenosti s „experimentalizmem“ a přeskakováním mezi médii z bezradnosti. Od studujících se očekává, že se budou v rámci ateliérové výuky v co největší míře podílet na společných metodických cvičeních a programech, které mají za úkol rozvíjet jejich schopnosti kriticky myslet a usnadňovat jim orientaci v často nepřehledných terénech současné společnosti, vědy a umění. V Ateliéru intermédií problematizujeme dichotomické pojetí kategorií teorie – praxe, věda – umění, umění – politika, chceme se mezi nimi pohybovat a tak je destabilizovat. O tom, kdo je umělkyně nebo umělec, a co je umění, vyjednáváme v každé době znovu (i když ne od začátku), jak mezi sebou, tak ve společnosti. Nežijeme ve světě odtrženém od politiky, ekonomie a materiálního světa, naše umění nevzniká v izolaci. Být studentkou nebo studentem umění neznamená vzhlížet k uměleckým institucím, autoritám trhu s uměním a uměleckému provozu, protože instituce, trh či jeho alternativy spoluvytváříme všichni, už teď. Umělec dnes není ústřední ani osamocenou postavou na poli současného umění, vytváří ho spolu s kurátorkami a teoretiky, architektkami výstav a řemeslníky, designérkami, DJs a dalšími, přičemž se někdy tyto a další pozice navzájem kombinují v jedné osobě nebo kolektivech. Ateliér si neklade za cíl vychovat pouze úspěšné umělkyně a umělce (podle jakých kritérií úspěch měřit?), ale rád by studující podpořil v tom, aby si v oblasti umění a kultury v nejširším pojetí našli vlastní naplňující a smysluplnou pozici.
