08/06/2026
🔹 PoFFšimnutí 🔹
Jak bylo již napsáno: magický rok 1141. Ve Francii vzniká gotika. Nedaleko Paříže, v opatství Saint-Denis, kde opat Suger přestavěl chór klášterního kostela. A ve stejném roce Jindřich Zdík přestěhoval olomoucké biskupství ke kostelu sv. Václava, který byl krátce před tím dostavěn ještě v pozdně románském stylu. A vedle něj postavil biskupský palác a nové sídlo kapituly.
🔹
Zde žijící biskup a kanovníci se řídili zásadami společného života, které spočívaly ve společném ubytování, stravování a modlení. V přízemí mezi kostelem a palácem ležela úzká obdélná křížová chodba, která byla hlavní komunikační tepnou areálu. Z ní se vstupovalo do kapitulní síně v místech dnešní dolní sakristie. V přízemí byly i další prostory, patrně hospodářského rázu. V severním nároží 1. patra byla komnata s krbem, kterou nejspíš užíval biskup. Z ní vedla chodba do severní věže katedrály, kde mezi jejími věžemi stála pokladnice nebo soukromá biskupská kaple. V dalších částech paláce byly dormitář (společná ložnice kanovníků) a velký sál, který sloužil jako refektář (jídelna).
🔹
Z budovy paláce se zachovaly především severní a západní stěna s věhlasnými sdruženými románskými okny vytesanými z měkkého vápence – spongilitu. Jejich bohatá ornamentální výzdoba ukazuje na inspiraci u německých císařských falcí. Kameníci, kteří zde pro biskupa pracovali, patrně přišli z Porýní, částečně snad i z Itálie. Luxus stavby i sousední katedrály potvrzuje i tzv. Olomoucké horologium, jedna z liturgických knih, které Zdík daroval chrámu.
🔹
Objekt sloužil svému účelu jen do doby kolem roku 1200, kdy kapitula ustoupila od společného života a každý její člen si zřídil vlastní sídlo. Biskup si pak postavil vlastní palác, ležící někde severně od kostela. V románském paláci se usídlila katedrální škola a v polovině 14. století byl v jeho místech postaven čtvercový gotický ambit s rajským dvorem a přilehlou kaplí sv. Jana Křtitele.
🔹
Zbytky románského paláce objevili roku 1867, od roku 1962 je národní kulturní památkou. V letech 1973–1988 proběhlo jeho restaurování a výrazná rekonstrukce, jejímž hlavním aktérem byl sochař a restaurátor Aleš Rozehnal (1925–1995).
🔹
autor: Martin Pavlíček
🔹
🔹
🔹
