16/05/2025
❤️❤️❤️👍👍👍
Jelikož se podle očekávání opětovně masivně množí snahy o přepisování dějin👇
Dcera Ludvika Svobody vypráví o otci, památníku Maršala Koněva a snahách o přepisování dějin....
🔹 Tři a půl roku jsme se s maminkou ukrývaly před zatčením Gestapem u dobrých a statečných lidí, nevycházely jsme z úkrytů. Teprve po skončení války jsme se s maminkou dovídaly, že můj bratr Miroslav, a oba maminčini bratři – Jaroslav a Eduard – byli popraveni v Mauthauzenu. Popraven byl i jeden tatínkův synovec Jan Doležal. Maminčina maminka Anežka Stratilová, moje babička, byla zavražděna plynem v Rawensbruku. Důvodem bylo, že celá rodina byla zapojena do spolupráce s parašutisty– prvního českého para výsadku vyslaného z Moskvy do Protektorátu.
Kromě toho v internačním táboře ve Svatobořicích, kde byli soustředěni a vězněni příbuzní nezvěstných lidí, bylo vězněno: z tatínkovy strany celkem jedenáct členů jeho rodiny, dvě nevlastní sestry a jeden nevlastní bratr a deset neteří a synovců od vlastní sestry, která vzhledem k věku a zdravotnímu stavu nemohla být zatčena a vězněna. Z maminčiny strany byli ve Svatobořicích vězněny její sestra s manželem a manželka popraveného bratra Jaroslava.
Takže, pocity a dojmy byly složité. Radost z konce války a osvobození Československa od německé okupace byla kalena osudem těchto členů rodiny.
🔹Můj tatínek L. Svoboda nešel na frontu dělat „karieru“. Šel dobrovolně bojovat za osvobození Československa od nacistické okupace. Odešel v roce 1939 do Polska, kde ze skupiny mladých důstojníků a poddůstojníků emigrantů vytvořil tzv. „Československý legion v Polsku“, který po porážce Polska převedl do SSSR. Tato skupina se stala vojenským jádrem Čs. vojenské jednotky v SSSR v Buzuluku. Tato jednotka vznikla a dále rostla díky dobrovolníkům, které se L. Svobodovi a vojenské misi v SSSR, vedené plk. H. Píkou, podařilo vytáhnout z gulagů a pracovních táborů. Dostali se tam převážně za nedovolené překročení hranic. Plukovník Svoboda nejdříve vytvořil v Buzuluku polní prapor, který byl nasazen u Charkova při obraně Sokolova. Posléze se prapor s příchodem dalších dobrovolníků rozrostl na brigádu, která se účastnila osvobození Kyjeva. Mimo jiné tři čs. tankisté za účast v bitvě o Kyjev byli jmenováni „Hrdinové sovětského svazu“, což o kvalitě jednotky vypovídá. Brigáda se dále podílela na osvobozování západní Ukrajiny.
Frontě se L. Svoboda, nevyhýbal, jak svědčí jeho spolubojovníci, tak i sovětští velitelé. „Kariéra“ není vhodný termín pro postup frontového velitele v době války.
Měl rád lidi, rozuměl jejich starostem, byl ochoten, pokud mohl, pomoct. Ne nadarmo jeho vojáci, spolubojovníci, o něm hovořili jako o „našem otci“, a děvčata, která byla v armádě, o něm hovořila „náš tatíček“.
Po válce jsem mnohé poznala, chodili k nám do rodiny, zejména, když měli nějaké problémy v civilním životě a museli je řešit. Chtěl, abych je poznala a abych se s nimi spřátelila.
🔹 Současné mezinárodní vztahy zneužívají i výklad historie. Myslím, že je to především ze strany politiků, ale ne historiků.
🔹 Mně osobně celá aféra okolo sochy maršála Koněva velmi mrzí, stydím se za to, že se to stalo v Praze. Nejsem sama, ale bohužel, ty co mají jiný názor než pan starosta Prahy 6, není slyšet. Je mi znám vztah mašála Koněva k Československu. Během společných bojů nabyl maršál Koněv velmi vřelý, přátelský, osobní vztah nejen ke L. Svobodovi, ale i k dalším spolubojovníkům z doby války, vážil si jich. Mohu svědčit, nejen že pomohl spolu s dalšími, např. maršálkem Žukovem mému tatíkovi, generálu Svobodovi, z vězení za komunistického režimu. V té době jsem studovala v Moskvě.
Rovněž se zasadil o okamžité propuštění z vězení gen. Klapálka, který byl rovněž neoprávněně vězněn. Byla jsem osobně svědkem toho, když se na recepci na Hradě dozvěděl od mého otce, že Klapálek je vězněn. Obrátil se okamžitě na prezidenta Zápotockého a řekl dosti zostra: „Slyším, že generál Klapálek je ještě ve vězení. Víte vy, kdo je to generál Klapálek? Vždyť to je váš národní hrdina! Ihned ho propusťte!“ Díky tomu, do několika málo dnů byl generál Klapálek propuštěn.
Potomci vojáků armádního sboru založili Společnost Ludvíka Svobody a Klub potomků čs. vojáků armádního sboru v Rusku i v dalších našich jednotkách bojujících na frontách druhé světové války. Členové těchto společností se snaží udržovat paměť o naší účasti ve druhé světové válce.
